Když v dnešní době někdo chce nebo vysloveně potřebuje půjčit peníze, musí se smířit nejednou i s tím, že nejenom bude splácet kromě jistiny i úroky, poplatky za vedení účtu a kdo ví jaké ještě jiné poplatky, ale navíc se bude muset i tu více a tu méně „obnažovat“. Čímž nemyslím, že by si měl někde ve finanční instituci stahovat trenýrky, ale že tam na sebe musí vyzradit spoustu všemožných údajů.

Zejména banky toho chtějí o žadateli o případnou půjčku vědět moc a moc. Chtějí vědět třeba i to,
– kolik peněz dotyčný člověk vydělává
– jaký typ pracovní smlouvy má
– jak dlouho už ve svém zaměstnání vydržel
– jak často bývá na nemocenské
– kolik mu je let
– jaké jsou jeho rodinné poměry
– kolik má na krku nezaopatřených dětí
– zda je o dotyčném nějaká zmínka v registru dlužníků.
Banky prostě nejednou kladou . Tedy nikoliv až tak zbytečných otázek, protože se s pomocí těchto chtějí dobrat, nakolik je žadatel o půjčku tuto schopen splácet, nakolik mu lze důvěřovat, že dostojí svým závazkům, ale prostě otázek, jichž žadateli připadá příliš mnoho a jsou mu nejednou i dost nepříjemné. Na nejednu z nich se mu nechce odpovídat, protože mu připadá přece jenom dost intimní, na nejednu se odpovídat zdráhá, protože má pocit, že když odpoví pravdu, nebude mu vyhověno, a když zalže, přijde se na to.
Musíme prostě konstatovat, že banky kladou zbytečné spousty otázek. To aby zjistily bonitu toho kterého žadatele. Bonitu alias možnost či schopnost splácet poskytnutý úvěr či jeho důvěryhodnost.

Banky jsou prostě zvědavé. A to natolik, že nejednou odradí žadatele o půjčku ještě dříve, než se tento k podání nějaké žádosti vůbec odhodlá. Protože se spoustě lidí na podobné hory otázek odpovídat nechce, připadá jim to jako příliš velký zásah do soukromí. Jenže vyhnout se tomu nedá, protože tak už to mají v bankách nastavené, nikdo z jejich zaměstnanců nemůže přimhouřit oko.
A to je právě důvod, proč se mnozí lidé obracejí se žádostí o půjčku raději rovnou na nebankovní společnosti. Protože ty se v soukromí žadatelů ani zdaleka tak moc nevrtají. A už vůbec se nepídí po informacích třeba i u jeho zaměstnavatele, jak banky nejednou činí rády.