Je mnoho druhů vzdělání, mezi něž patří i vzdělání hudební. Není povinné a nemáme ho všichni. Samozřejmě nejvyšší úrovní hudebního vzdělání je hudební konzervatoř jako vysokoškolské studium. To má málokdo.

Ale hodí mezi námi mnoho těch, kteří se s hudebním vzděláním setkali, nejen na základní škole jako s povinným předmětem, ale jenž chodili do hudební školy a učili se hrát na nějaký hudební nástroj či se učili zpívat.

První náznaky hudebního vzdělání jsou podporovány již ve školce, kdy mohou děti chodit učit se hrát na flétnu. Po nástupu do základní školy se děti mohou přihlásit do hudební školy, kde se již naučí hrát na hudební nástroj, který si vyberou, podle not. To, co se naučí v hudební umělecké škole, je základ, který vyžaduje neustálý trénink doma, jako jakékoli jiné učení. Je to často dřina a neustálé pilování hudební stupnice dokola a dokola. Jsou hudební nástroje, které je možné ovládnout v podstatě za několik měsíců, ale jsou také takové, které se dotyčný učí dlouhé roky, jako například piano či housle.

Tyto roky pilného cvičení, mají velice v oblibě rodiče i sousedé v panelových domech, kde je vše slyšet především, když mají hudební sluch. To potom mají pocit, že trénující týrá jak hudební nástroj, tak i jejich sluch. Ale to víte, mladý talent se musí podporovat, co když z něho bude další Dvořák nebo Smetana. To by potom svět přišel o velké hudebníky, což by byla škoda.

Každý hudební styl začíná u not, u hudebních skladatelů, textařů, u lidí, kteří ovládají, ať svůj hlas, nebo hudební nástroj a dávají svému zájmu, čili hudbě mnoho a mnoho svého času, až se z toho nadšení utvoří kapela, která opět trénuje a trénuje různé skladby, než se dostane před publikum. Několik málo hudebních skupin prorazí v hudebním oboru tak výrazně, že se stanou hudebními hvězdami, mediálně známými a hudba, jejich přítelkyně je uživí.