Na počátku dvacátého století se začala objevovat první stínidla lamp z barevného skla. Šlo o slepené střípky z odpadů při výrobě barevného skla, jež se v továrně hromadily. Syn zakladatele věhlasné zlatnické firmy začal tato velmi originální stínidla, inspirovaná okenními vitrážemi kostelů a chrámů, vyrábět. Drobné střípky poskládané do určitých tvarů, vedly k tomu, že se lampy začaly hojně prodávat. Šlo o velmi krásné a luxusní, vlastně ve své době ojedinělé a moderní kousky doplňků do domácnosti. Nezaměnitelný design snoubí barevné sklo s kovem, uzpůsobené do ornamentů nebo obrazů, hodící se téměř do všech interiérů. První Tiffany lampy, jakožto i ty nynější, jsou krásné zhasnuté i rozsvícené, a protože existuje celá řada skel s různou povrchovou úpravou, je každá z lamp ojedinělým kouskem.

Sklo má přece jenom jednu stranu hladší, většinou tu rubovou. Opakem je lícní strana, kde je hrubší, více reliéfní s výraznějším dezénem. Struktura bývá více barevná, a takový materiál je k výrobě nepostradatelný. Vyrobit si takovou krásu lze i doma. V prvé řadě potřebujeme střípky, kousky skla a trošku fantazie. Dále papír a tužku, rovnou dvojmo, abychom si udělali náčrt výrobku a šablonky na řezání skleněných kousků, které půjdou snadněji právě po lícní straně. Nařezané kousky obrousíme vodní bruskou a dočista otřeme, aby se na nich chytilo lepidlo.

Podle kousků a jejich šíře si následně zvolíme tloušťku lepicí pásky, určené speciálně pro tuto techniku. Jen na ní totiž bude držet pájka, aby se dosáhlo dobře vypadajících výsledků. Aby nám mezi dílky vznikla mezera na vyplnění cínem, doporučujeme vkládat mezi kousky špendlíky, obdobně jako se při pokládání dlažby dělají mezery na spáru pomocí plastových křížů. Místa letování je lepší očistit letovací vodou, olovo tak lépe přilne tam, kam má. Nyní už stačí všechny komponenty přiletovat dohromady a vše završit použitím frazety, tedy hotovým produktem, například podstavec lampy nebo rámeček na fotku.